Page 16 - zpravodaj Praha Libuš 03/2022
P. 16

SALON



       ČTENÁŘSKÝ KLUB ZŠ PÍSNICE
       Husité – dobrodružství s práčetem



        Nechtějí se vaše děti učit his-  na nic nepřijde, tak to vzdá a vydá
        torii, nebaví je dějepis? Možná,   se na náhodnou cestu do minulos-
        že zájem o historii probudí v dě-  ti. Objeví se chvíli před zahájením
        tech knihy Veroniky Válkové.  bitvy na Vítkově. Najde si tam no-
                                 vého husitského kamaráda Borka.
        Historie, záhady, tajemství, napě-  Borek je husitské práče, chlapec
       tí a vtip na nás dýchá z každé strán-  vycvičený na střelbu z praku. Z bit-
       ky jejích knih. Protože těmito kniha-  vy na Vítkově cestují do Báře zatím
       mi se vlastně učíme, a to je nejlep-  neznámého Tábora. Cestou přespá-
       ší způsob, jak dětem představit his-  vají s vojskem v polním táboře. Br-
       torii. A jaký názor na knihu má Filip  zy ráno se vydají na borůvky, kde je
       Krátký z 5. B?            přepadne divoké prase a do dalšího
         „Tato kniha je prvním dílem  dne je nepustí ze stromu pryč. Voj-
       z mnoha dalších. Celá série vypráví  sko vyráží do Tábora bez nich. Mu-
       o dívce Báře, která se s rodiči pře-  sí jít sami a cestou do tábora potkají  nevinné ženy. Jak to s Borkem do-  Veronika Válková je česká spiso-
       stěhovala mimo Prahu. Začne cho-  křižáky, kteří zajmou Borka a odve-  padne, se už v knize nedozvíme.   vatelka fantasy, které svá díla vydá-
       dit do 6. třídy, ale do úplně jiné ško-  zou na hrad. Bára se vydává zachrá-  A co bych vzkázal autorce knihy?  vá pod pseudonymem Adam An-
       ly. Na celé věci je pozitivní jen to,  nit Borka z vězení, což se jí podaří,   Knihy od vás se mi líbily, blíže mi  dres. Pod vlastním jménem publiku-
       že na staré půdě najde snad ještě  a nakonec spolu dojdou do Tábora.  přiblížily husitskou dobu, a tak jsem  je beletrii pro děti a učebnice děje-
       starší kouzelný atlas. Když se ho do-  Závěr knihy, kdy se vrátí Jan Žižka  si mohl lépe představit, jak lidé žili,  pisu. Kouzelný atlas je dobrodruž-
       tkne, přenese se zpět do minulos-  a den po něm Borek po vyplenění  čím se zabývali. Jen by nebylo na  ná série 26 knih vycházejících od r.
       ti, ale nikdy na to samé místo. Bá-  ženského kláštera, není příliš veselý.  škodu udělat seznam knih, jak po-  2011 do současnosti.
       ra zkouší několik náhodných cest,  Borek se hluboce zamýšlí nad tím,  stupně vycházely, protože děj na   Lenka Veisová
       aby zjistila, jak to funguje, ale když  zda chce ještě být husitem a zabíjet  sebe navazuje.“  Foto: cs.wikipedia.org



              KLUB SENIOR / České literární osobnosti                     Portrét Františka Palackého
              František Palacký               / 1798–1876                    Zdroj: cs.wikipedia.org
                                                                                 od Jana Vilímka.

        Také František Palacký, slavný   chivech, v pergamenových knihách, v   když ho došel od vrchnosti rozkaz, aby
        tvůrce Dějin národu českého v Če-  soudních záznamech, v prastarých pa-  nastoupil úřad školního učitele v hod-
        chách a v Moravě, pocházel z chu-  mátkách, které první ze všech objevil   slavské církvi. Tedy jen nakrátce ještě
        dé rodiny a prožil mnoho bídy chu-  a prostudoval. Při tom se živě účastnil   ve školách jičínské a hranické, stal se
        dého vesnického studenta, než se   všeho dění bouřlivých let, v nichž žil a   r. 1784 prvním učitelem, jak se říkalo,
        stal váženým dějepiscem.  tvořil, stál u počátků českého muzea a   rektorem školy hodslavské.
                                 založil Časopis českého muzea, který
        O svém dětství v Hodslavicích v mo-  dodnes vychází, pomáhal básníkům a   Povodeň na Váhu
       ravském kraji pod Radhoštěm, o svých   spisovatelům, podporoval mladé věd-  Na konci prázdnin, v měsíci srpnu
       studiích v Kunvaldě, v Trenčíně, v Brati-  ce a po celý svůj život miloval a chránil   1813, když jsem se pěšky do Prešpur-
       slavě i v Praze napsal již ve svých pět-  český jazyk, „nejdůležitější a nejdraho-  ku  vracel,  sprovázela  mě  milá  matka
       advaceti letech zajímavé vyprávění, v   cennější věc, kterou minulost zacho-  až po Poteč blíže Klobouk. Povětří by-
       němž pověděl mnoho i o svém rodu, o   vala svému potomstvu“.  lo nevlídné, deštivé. Na Vláře strhnuv
       rodičích a o tom, jak vypadaly školy na   Proto je právem nazýván a ctěn ja-  se příval náramný, promočil mě o sa-
       počátku 19. století.      ko „otec národa“.          motě kráčejícího do niti. Proti vůli své   kukovaly. Uprostřed ohromného prou-
        Když přišel František Palacký v ro-                 přinucen jsem staviti se v Trenčíně u   du plavily se domy a mlýny a na střeše
       ce 1823 do Prahy, byl už rozhodnut, že   O mých předcích  pana Bakoše, abych poněkud okřál.  jejich často celé rodiny obkročmo se-
       se bude věnovat studiu českých dějin.   Předkové moji přebývali, pokud ro-  A tak divným uložením božím za-  díce, tiše a smutně očekávaly, kam je
       Bylo třeba celého života k tomu, aby   dinné podání naše stačí, vždy v Hod-  chován mi život.   řeka zanese.
       dovedl svůj úmysl až do konce, tepr-  slavicích, vesnici ležící mezi městy No-  Té  zajisté  noci tak  náhle rozvodnil   V  té  všeobecné  záhubě  a  hrůze
       ve v roce 1876, půl století po prvním   vým Jičínem a Valašským Meziříčím   Váh, že nejen dolejší město, ale i celé   podjímala mě zvláště hrůza jakási ta-
       zahloubání do české historie, vyšla po-  asi uprostřed.  údolí trenčínské potopil, mosty, domy,   jemná. Za celý týden zabavil jsem se
       slední část Palackého Dějin a brzy na-  Obyvatelstvo panství někdy Štram-  ba vesnice celé proudem svým zbořil a   v Trenčíně, protože pro nedostatek
       to, téhož roku 1876, zemřel jejich tvůr-  berského a Jičínského, přilnuvši ce-  zachvátil. Řeka po ulicích dolejšího měs-  člunův nemožno bylo přes Váh přeje-
       ce, téměř osmdesátiletý.  lou duší ke straně podobojí a zejmé-  ta tekla vysokým a mocným proudem,   ti. Ale potom dal jsem se mezi první-
        Palackého Dějiny patří k největším   na k jednotě bratří českých, odolávalo   dům po domě bořily se, pádem svým zá-  mi přeplaviti, na nichž sotva dvě osoby
       vědeckým dílům českého písemnic-  všem útokům a nástrahám jezuitů, kte-  hubou hrozíce sousedům nebo, podry-  vtěsnat se mohly. Hojné zdechliny na
       tví. V době, kdy vznikaly, vědělo se   ří je přivésti chtěli do lůna církve kato-  ty jsouce neodolatelným vody útokem,   březích Váhu, ležíce nepochovaní, vy-
       ještě málo o naší minulosti. Po dlouhá   lické. Mám to z úst jak otce svého, tak   vystupovali všichni na střechy domů   daly v tom horku puch protivný a škod-
       staletí byly umlčovány vzpomínky na   i svého příbuzného. Prohlášením ná-  svých, když se voda již nad okna lila, ale   livý po celém kraji. V očkovské hospo-
       slavné hnutí husitské, na jednotu bra-  boženské svobody za císaře Josefa II.   posléze domy samy počaly se pohybo-  dě sešel jsem se s novojičínskými kup-
       trskou, na samostatnost českého stá-  r. 1781 vzalo to konec. Poněvadž v pa-  vati. Mnozí, strachem jsouce omráčeni,   ci a dal o sobě návěst rodičům svým.
       tu. Dějepisci nepřátelští českému ná-  tentě tolerančním jednota někdy bratří   stěží na blízké stromy utéci mohli.  Později dozvěděl jsem se, že i matka
       rodu zkreslovali naše dějiny, přetvářeli   českých nenašla ohledu ni místa.  Já jsem zatím i s mladým Bakošem,   má té povodně na Vsetíně krutě zažila
       historickou pravdu, jezuité brali lidu z   Otec můj Jiří Palacký, tehdáž ještě   vystoupil na trenčínský zámek a tu no-  a sotva při životě zachována byla.
       rukou české kroniky a spalovali je na   jinoch, odhodlal se hned od počátku   vé, ještě strašnější divadlo představilo
       hranicích.                ke službě nové té církvi. Již se byl ode-  se očím mým. Od hory do hory všech-  Z knihy Vladimíra Kováříka
        František Palacký musel hledat dě-  bíral do Uher, aby tam nabyl ve ško-  no bylo pod vodou a za té hrozné po-  Když velcí byli malí
       jinnou pravdu ve starých listinách, v ar-  lách evangelických potřebného učení,   topy jen tu a tam některé střechy vy-  vybrala a upravila Zdena Prchlíková


       16 | U nás | 3/2022
   11   12   13   14   15   16   17   18   19   20